***Ještě nikoho jsem neviděla umírat vesele, ale já budu první.***

Duben 2007

within temptation

25. dubna 2007 v 21:20 Within Temptation


Stand my Ground


The Howling



What Have You Done



***pokračování příště***

Holčička

14. dubna 2007 v 21:38 Příběh
Hločička

Odpusť, holčičko... Já nevím, jak Tě mám oslovit, ale přesto Ti musím napsat tenhle dopis. Mockrát jsem byl v nemocnici, ale pokaždé mě odehnali jako zloděje. Vážně, já Ti chtěl ukrást Tvůj úsměv, Tvůj polibek. Ale oni mi nedovolili nic, jen tenhle dopis. Lásko, prosím, vrať se zpátky. Já už dávno zapomněl na tu sobotu, na to, co se stalo... Vím, že je to těžké, když Ti to všechno připomínám, ale já jinak nemůžu. Vlastně za všechno můžu já. Věděl jsem, že se už dlouho líbíš Petrovi. Ale já věřil... Přesto že Tě hltal těma proklatejma očima na každým kroku. Byl to můj nejlepší kamarád, ale měl jednu hroznou vadu, strašně rád přebíral holky. Proto jsem od začátku na tu zábavu nechtěl jet. Petr mi totiž řekl, že bere auto, ať jedeme s ním. Ale Tys dobře věděla, že mě přemluvíš a to se Ti podařilo. Ten den jsi byla hezčí než jindy. Měla jsi nové džíny a báječné tričko a on na Tebe začal koukat. Celý večer jsi tancovala jenom s ním. Ne, já Ti nechci nic vyčítat, vždyť ses mě ptala, jestli můžeš s Petrem tančit a já nebyl proti. Víš, jak mi bylo, když jste šli spolu ven?! Petr byl opilý, ale dobře věděl, co dělá. Když šel kolem mě, tak mi řekl: "Tak co, ty paroháči." A já udělal tu chybu, že jsem mu nedal na hubu. Ale nemohl jsem vědět, že odjedete autem. On byl ještě takový, že se odvážil řídit. Když jsem se dozvěděl, že jste odjeli, šel jsem spát ke kamarádovi. Ale asi za hodinu za mnou přiběhl Ondra a řekl, že se někde stala strašná nehoda. Byl udýchaný a řekl, že je tam policie. Letěl jsem zpátky do kulturáku, nevěděl jsem sice, komu se co stalo, ale měl jsem takový divný pocit. Polykal jsem slzy a dusil se úzkostí. V sále byl zmatek nikdo nevěděl, co se děje a policie řádila. Nenápadně jsem proklouzl dveřmi a vyletěl ven. Letěl jsem jako blázen až k místu, kde stál hlouček lidí. Pak jsem uviděl Tebe. Ležela jsi hlavou na předním skle. Tvé husté kaštanové vlasy slepené krví visely splihlé kolem krku a tvář se podobala kusu zmačkaného hadru. Z úst Ti vytékal pramínek krve a Tvé ruce visely kolem těla, nyní neforemně zkrouceného těla s bolestným pohledem. Běžel jsem pryč... Daleko od toho strašného místa. Běžel jsem co nejdál... Ani nevím, kam jsem doběhl. Vím jen, že jsem si lehl do trávy a začal brečet jako malý kluk. Ta nehoda kontrastovala s ranními červánky. Na obloze bledly poslední hvězdy, které ještě před chvílí měly sílu svítit milencům na cestu jejich štěstí. Víš, miláčku, ty červánky mi totiž připomínaly Tvou tvář. Přesně takhle ses tvářila, když jsem Tě poprvé políbil. Až v pondělí jsem se dozvěděl, že Tě Petr začal líbat a plnou rychlostí jste narazili do stromu. Ale proč Ti to vlastně píšu?!? Vždyť Ty už nikdy neotevřeš oči, Tvé rty už nikdy nepolíbí mou tvář, protože už na tomto světě neexistuješ. Ano, zemřela jsi dřív, než jsem Ti stačil říct, že Tě miluju jako nikoho na světě, víc než jsem koho v životě dokázal milovat. Ale já ten dopis spolu s kyticí 18 bílých růží pokládám na Tvou rakev a to bude poslední důkaz mé neumírající lásky k mrtvé dívce...

Blbost

14. dubna 2007 v 21:35 Příběh

Kamarádka Martiny oslavila své 16. narozeniny, Martině bylo 16 už před měsícem. Moc se jim oslava nepovedla, Magda pozvala svého kluka a jeho kamaráda Ondru. Ondra, který byl o dva roky starší, v Martině hned našel zalíbení. On jí nebyl taky lhostejný, byl vysoký, blond, krásné modré oči, široká ramena a štíhlý pas. Nejprve si spolu povídali a pak jí pozval do kina. Chodili spolu už rok a pořád se milovali, namlouvali si, že se znají už z dětství. Při každé schůzce Ondra říkal, jak jí miluje. Pak podal žádost o studia do Prahy a odjel na prvák. Vídali se jen v pátek, sobotu a neděli, kdy odjížděl. Jednoho dne dostala Martina dopis, že tuto sobotu Ondra nepřijede domů. Rozhodla se, že ho překvapí a navštíví v Praze. Ve vlaku se nemohla dočkat, až ho zase uvidí a políbí. Šla parkem a najednou strnula údivem. Uviděla Ondru s nějakou dívkou, držel ji kolem pasu a líbal ji. Když byli několi metrů od ní, Ondra si jí všiml. ,,Ahoj Martino," řekl a podíval se na dívku. Martině se oči zalily slzami a v pláči vyhrkla: ,,Ahoj." ,,Promiň Martino," řekl Ondra. ,,Poznal jsem jinou dívku a mám jí moc rád. Teď poznávám, že jsem se s tebou nudil a ztratil dost času. Je lepší, žes to takhle poznala, než aby ti to řekl někdo jiný. Já bych ani neměl dost odvahy." Martina stála se sklopenou hlavou, slzy jí stékaly po tváři a kapaly na zem. Dívka, která stála vedle Ondry, se usmívala a mírně se pohupovala. ,,Já tomu pořád nemůžu uvěřit Ondro," vyhrkla najednou Martina. ,,To nemůže být pravda." ,,Je to pravda a s tím se musíš smířit," řekl jí Ondra. Martina dlouho stála a dívala se za nimi, zdálo se jí to nekonečné, nevnímala svět, náhle slyšela: ,,Slečno, stalo se vám něco?" To ji probudilo, otočí se a v zaslzených očích uvidí chlapce, který se na ni vyděšeně díval. ,,Ne, nic." řekla a odešla
Uplynuly dva roky a ona odjela do Prahy do nemocnice. Věděla, že už dlouho žít nebude. Naposledy.... jako tehdy. Najednou uvidí Ondru, ale samotného a smutného. ,,Ahoj Martino, co tady děláš?" řekl s údivem. ,,Jsem tady v nemocnici." ,,A co je ti?" Martina chvíli mlčela a v očích se jí objevily slzy. ,,Mám rozklad krve." ,,Ne, to přece nemůže být pravda." řekl Ondra. ,,Proč ne?" zeptala se Martina smutně a sklopila hlavu. ,,Martino!" vykřikl najednou Ondra. Prudce zvedla hlavu a on viděl jak jí stékaly slzy. ,,Odpusť mi všechno. Tenkrát, víš, udělal jsem hroznou blbost, Ivana se stejně před týdnem vdala. A já poznal, že ty..." ,,Nechci, aby mě měl někdo rád jen ze soucitu," řekla zvýšeným hlasem. ,,To není pravda, já tě mám rád už dávno...." ,,Trochu pozdě, nezdá se ti?" přerušila ho a dala se do běhu.
Byl pátek, krásný den. V jedné z pražských nemocnic umírá dívka na pokoji č. 7. Po chodbě nemocnice letí chlapec, je celý udýchaný. Chce otevřít dveře do pokoje. ,,Tam nemůžeš." ozval se přísný hlas sestry. Ondra se prudce otočil. ,,Musím, já tam musím!" řekl s lítostí. ,,Tak dobře, jen na chvíli." otevřela dveře. Všude je ticho, na posteli leží dívka. Ondra přišel k posteli a klekl si k ní. ,,Martino." řekl tichým hlasem a vzal ji za ruku. Martina otevřela oči. ,,To jsi ty?" ,,Ano, já, chci ti říct, že mi nesmíš umřít, nesmíš!!!!!" ,,Co je teď v tvém srdci?" ,,Láska, Martinko, jen láska pro tebe, moc tě miluju!" ,,Já tebe taky Ondro, ale teď už je pozdě!" ,,Martinko, odpusť mi, prosím tě, všechno!" ,,Už jsem ti odpustila dávno" řekla z posledních sil a hlava jí klesla na polštář. ,,Martino! Martinko, co je ti?" volal Ondra a mačkal jí ruku, na kterou padali jeho slzy. Přistoupila k němu sestra. ,,Tak pojď, už to nemá cenu, je konec." Podíval se na ni a naposledy řekl: ,,Už nikdy nebudu milovat. Má láska zůstane v tobě, Martinko!!!!!!!"

***Mám to od kámoše..***

Básnička pro Tebe

9. dubna 2007 v 19:47 Básnička pro Tebe

BÁSNIČKA PRO TEBE

Ležela na chladné zemi. A teprve teď si začala všechno uvědomovat. Teprve teď cítila touhu

žít.

Touhu po lásce, po světle.Chtěla, aby jí někdo držel za ruku. Chtěla,aby ji někdo objal. Ale věděla že je KONEC.Že už nikdy nespatří svítání. Že už nikdy nespatří to denní světlo,které dává novou naději, dostat se ven z kruté temnoty.

Najednou uslyšela jak někdo prudce otevřel dveře. "Stanie!!!Do prdele Stanie!!!Co jsi to

sakra udělala!Sakra! Sakra!Pomoc!"

Byl to Michael.Ucítila jeho horkou ruku na svém zápěstí."Stanie!Vydrž!Prosím tě!Ty nemůžeš umřít!Kurva!Ty přece nemůžeš odejít!"

S velkou námahou odlepila víčka a otevřela oči.Uviděla jeho tvář.Jeho nádhernou tvář , po které teď stékaly slzy.

"Stanie!Dívej se na mě!Prosím Tě...jen...jen..nezavírej oči!Vydrž!Za chvíly tu bude pomoc."

"Ty...Ty brečíš?"

Rychle si rukávem utřel slzy a pevně jí chytl za ruku."Ne..ne.To je dobrý."

"Ty...Ty brečíš kvůli mně?"

"Ne!" řekl pevně a vstal.

Stál a otočil se k ní zády.Tolik si přála aby brečel pro ní.Aby jí držel za ruku a aby jí řekl ať neumírá,že jí potřebuje.

"Takhle jsem si to nepředstavovala"

zašeptala jen tak pro sebe,ale Michal jí slyšel.

"Ty Tvoje představy....ten Tvůj podělanej pohádkovej svět!Chápeš že není?! Že neexistuje!Žádný zázraky se nedějou Stan!Všechno je jenom černý!Copak to nevidíš?!Už se sakra probuď!!"

Cítila strašnou bolest.Proč je k ní tak krutý.proč TEĎ!

"TY..ty nevěříš na pohádky,že?"

řekla a rozbrečela se.

"Sakra Stan.Nehc toho,zečínám bejt na měko."

"Vždyť Tě nikdo nevidí...to musíš být tvrdej i sám před sebou?"

sklonil hlavu,ale pak jí zase hrdě zvedl a sedl si vedle ní.

"Stan....zlato. Pochop už že mezi náma to nikdy nemůže fungovat.Já jsem špatnej hráč.Moc špatnej.A TY jsi moc hodná holka.MOC hodná.a já jenom krutej namachrovanej a sobeckej parchant.Prosim Tě...říkám Ti to poněkolikáté...zapomeň na mě."

teď brečela ještě víc.pořád cítila Jak jí po zápěstí stékají pramínky krve.proč se jí Michal nesnaží zachránit?Proč jen sedí a hledí na ni s tou svou nehcutnou a krutou soucitností?

"Chceš abych umřela?"

"Ne! Ne! To nechci!Vždyť..ty rány nejsou zas tak hluboký.Za chvilku přijede doktor, zaváže to a bude zas dobře.ty si vážně pako"rozesměje se."podřezat si žíly střepem."

"Jdi pryč!Vypadni!ty hajzle!Já Tě tady nechchi!"

No tak Stanie!uklidnis e k sakru!sama tady zůstat nemůžeš!"

Pomalu otočila hlavu aby mu neviděla do Tváře.

On si sedl a opřel se o špinavou stěnu.

"Řekni mi Stan....proč jsi to udělala?"

"Protože...."nedokázala zadržet pláč.

"No?Já čekám."

Zajela si rukou do kapsy od kalhot,vyndala zmuchlaný papír a podala mu ho.

"Co to jako má bejt?"

"To..to..je pro tebe....."

Michal začal tichým hlasem číst"Pod průhledným světem

čteš pohádky dětem

a prý že není ráj

kde se oči otvíráj

za záclonou z tajných přání

se ani ďábel neubrání

úsměvům z naděje a lásky

všichni sundají své masky

a kouzelný svět přichází

splněné sny rozhází



pod průhledným světem

vzal´s pohádky dětem

a nikdy nebyl ráj

mý oči se zavíraj.





"hm...a..vo čem to jako je"

cítila že se jeho hlas trošku chvěje.

"Já vím že víš o čem to je!"

"Hele,ne!Fakt,vážně nevim.Povidej"

"no...je to o tom,že jsi mi vzal všechny moje sny a touhy. A taky naději.naději a víru v lásku,víš?"

"Hele..to mě fakt moc mrzí.Ale...co kdybych Ti na to vodepsal. Taky básničkou."

"jak chceš."

vytáhl z kapsy propisku a začal psát.Cítil strašnou lítost.

"Tak na."

Stanii sice strašně pálily oči,ale přesto začala číst:







Stíny v očích rozsypaný

na malý střípky temnoty

dva osudy nedopsaný

plivou špínu na boty.



Stíny co se lámou s nocí

v bezedné tmě uspaný

dva osudy bez pomoci

a černá s bílou vypraný.



Stíny mezi dvěma světy

a čekaj tam na vraha

a nehrajou si na odvety

tvůj osud s mým teď prohrává.





"hm....a vočem že to je?"

nastalo dlouhé ticho.

"Ty víš že nerad mluvím vo citech.a myslím že víš o čem to je."

"ne..nevím...."

"Je to o tom,že máme oba dva jinej osud a že se Ty osudy nikdy nespojí,víš? Prostě....jak Ti to říct....láska si prostě nevybírá oběti. A taky je tam napsaný že mě to mrzí."

"A co tě mrzí?"

"že se naše osudy nedokázaly spojit v jeden."

"a proč sme je nespojily my?"

"To si nemůžem dovolit."

"Myslíš že člověk nemůže ovlivnit svůj osud?"

"svůj ano.ale cizí ne."

věděla že má pravdu.Ale nechtěla se vzdát!Teď ještě ne!

"víš..nemám sílu psát...ale odpovím ti..taky básničkou,jo?"

"Fajn"



chvíly přemýšlela a pak začala polohlasem trhaně mluvit:



Uvěř mi,že nejsem dítě,

nestahuj dál kruté nitě,

co svázat se mě pokouší

rozlij své slzy na souši

a potom mi slib,že přijde světlo

i když mi včera hlavu setlo.

Nehraj si na to,že máš nebe,

když spasit hříchy nedovede.

Odhodím svůj závoj snů,

jsem přízrak bílých hřbitovů.

Chci najít bránu andělskou,

tak odhoď duši ďábelskou,

když musím se svých přání vzdát,

tak chci tvý oči zavírat,

a vidět Tvoji marnou snahu,

kdy den nestojí za námahu

a s tvým životem usíná,

brána PEKEL se mi otvírá.....



"ale ne Stanie!Co je to ksakru za kecy!Jestli TY někdy umřeš,tak půjdeš do nebe!Neznám žádnou duši,která by byla čistější než ta Tvoje."

"Ne...kdybych...kdybych se mohla vzdát svých snů...a....své čistoty....a ..mohal to všechno vyměnit za tvou lásku..tak bych to udělala....i za cenu toho,že bych skončila v pekle."

Michael mlčel.Jen bylo slyšet,že něco píše.

Po několika minutách jí podal papír.:



Ty nemáš svého anděla!

neb jsi sama andělem

a já v těle zbabělém

jen tiše pláču nad tvou krásou

snad mi jednou budeš spásou.

Svou lásku ti však nesmím dát

-byl bych tvůj vrah-napořád.

Jsem špatný člověk-s černou duší

a vím že to ta tvoje tuší.

Svou zmoklou hlavu s křikem k nebi zvedám,

tvou zlatou hvězdu,mezi svým snem hledám.



"Počkej..to..to se neobejde bez odpovědi."

řekla s lehkým úsměvem na tváři.

"říkala jsi že nemůžeš psít!"

"myslím že to zvládnu."

věděla že je to to poslední co ve svém životě napíše. A byla šťastná jako nikdy v předtím,

I když jí celé tělo svíral křečovitý strach a bolest.Když dopsala,na čistě bílý papír dopadla rudá kapka krve.Její krve!Stékala jí po bledých rukách čím dál tím silněji.

LoRdxX (07:25 PM) :



Zítra poprvé se rozední,

vražda pro cit poslední,

co přežíval v tmavém koutě,

a už nikdy nenajdou Tě.

Každý na jiném konci města,

kde se nesetkává žádná cesta,

jen vítr útočí so strání

až přehluší marné volání.



Zítra se poprvé rozední

nikdo z nás neskončil poslední.

A city stále v tom koutě zůstávají,

Leží tam mlčky-svou přítomnost tají.

Oba na jednom konci města ,

odkud nevede žádná cesta

útočím na vítr do strání,

chci neslyšet tvoje volání.



Zítra se poprvé rozední

oba jsme zůstali poslední

city se ve tmě ztratily,

poslední naděje zabily.

Oba vyhnaní navždy z města

pro oba zůstala jedinná cesta:

s větrem útočit do strání,

přehlušit své vlastní volání.



"Tuhle nechápu!!O čem je? Vysvětli mi to!"

"ne..já...já už na to nemám sílu...."

"počkej!Počkej!teď nesmíš zavírat oči!O čem je ta básnička?"

pevně ji držel za ruku a hladil jí po vlasech.

"je o tom...že...zítra to bude poprvé...poprvé co nebudu beznadějně čekat na tvoji lásku....a o tom....že...nikdo z nás není výtěz...a..."

"Co?Sakra Stanie!Vždyť já!Já Tě potřebuju"To je ta moje zkurvená hrdost!To ona mi nedovolila říct co k Tobě cítím!Já jsem takovej hajzl!Takovej parchant!Kretén!

Hlasitě se nadechla

"je o tom...že...nikdo znás..nikdo znás neprohrál....a.."

"Stanie....já se teď tak stydím...tak moc!Všecko jsem psoral!Všecko!Ale víš,já Ti nechtěl kazit život.Nechtěl jsem aby si kvůli mně trpěla,protože tě strašně moc miluju!Do prdele slyšíš mě!Já tě sakra miluju Stanie!Miluju Tě a nevím co s tím dělat!Nevím jak se ovládnout."

Skláněl se nad ní.Objímal jí a přitom bezradně brečel.I jí po tváři stékaly slzy.Ale byli to slzy štěstí.

"Tak..nikdo z nás..nezůstal poslední....milujeme se....a já pro naši lásku musím odejít..."

"neee!Lásko ne!nesmíš mě tu nechat!kurva Stanie teď ne!"

"Musí to tak být....abys poznal jaký to je.Jaký to je,když někoho šíleně miluješ a nemůžeš ho mít!"

"Stanie!nedělej to!Sakra neumírej!Prosím!"

"A...zítra....zítra....."

"Co zítra?co se stane zítra?!Stanie mluv semnou!"

"Zítra...se...poprvé rozední...."

Poslední nádech,poslední pohled plný kruté lásky a zoufalství.

A je KONEC.

Všechno je pryč.Skončilo i to,co se teprve mělo stát.

Sklání se nad její bledou a chladnou tváří kterou omývají jeho slzy marné lásky.Lásky,která se už nikdy nenaplní.

A jen tak si pro sebe šeptá verše,ketré může znát jen on.

On je výtězem a zaroveň poraženým.

"Zítra se poprvé rozední,

navždy jsem zůstal poslední......"


Sen

9. dubna 2007 v 19:21 | Miloš Pučák |  Básničky

SEN

Jednoho dne divny sen se mi zdál,že jsem si svůj život náhle vzal.Takové sny se mi zdají,že me dvě žiletky žíly podřezají.Kdyby to bylo skutečné ,byl bych jak v hedvabí a moje oči by už nikdy neplakali.
Nesnáším tenhle svět,je tak strašně nespravedlivý a nikdo mu nemůže rozumnět.
Přísahám na svoji smrt , že půjdu dřív než dojde na osud.

S tebou

9. dubna 2007 v 19:16 S tebou
***nevím zdroj,takže se kdyžtak moc omlouvám:-)***


"S TEBOU"



Seděl vedle ní, dýchal vůni jejího parfému. Pozoroval jak leží oblečená v plesových šatech na posteli. Hladil ji po mokrých tvářích od slz, po jemných vlasech, které ještě nedávno svíral v ruce , po rtech, které směl líbat. Tak moc toužil po polibku. Tak moc toužil po tom, aby ho mohla vidět. Nesměl, nesměl se jí ukázat, nešlo to.Vzlykala a jemu to trhalo srdce. Věděl že tento ples měl být jejich, bohužel tomu nebylo dopřáno. Rebeka se zvedla z postele, musela už jít. Ještě naposledy se šla podívat do zrcadla. Dlouhá drobná postava se postavila před zrcadlo. Její černo-fialové šaty se při pohybu kývaly jako zvoneček. Vzala do ruky kartáč na vlasy a začala si je pomalými tahy česat.Sedla si do křesílka před vyřezávaný toaletní stoleček.Chtělo se jí zase začít brečet. "Ne, nesmíš plakat, Daniel by tohle nechtěl!"Zadívala se do zrcadla, všimla si vsunuté fotografie zarám zrcadla. Byla na ní ona a Daniel. Tmavovlasý kluk s čertovským výrazem a s úsměvem od ucha k uchu, objímající tenkrát ještě šťastnou Rebeku. Držela fotografii před sebou, dívala se na ni a vzpomínala, že to bylo naposledy co se ještě smála, co byla šťastná, co tu s ní ještě byl Daniel. Upustila fotografii, lekla se klaksonu, který se ozval před jejím domem. "To bude táta." Zvedla ze země fotografii políbila ji a vsunula ji zpět za rám. "

Neboj za 10 minut jsem u tebe." Vzala malinkou kabelku a pověsila si ji za rameno. Když procházela kolem psacího stolu, opatrně s něho vzala rudou růži. Nastoupila do otcova auta. "Tak zlatíčko kam to bude?" Zeptal se jí mile otec. Rebeka se na něj podívala s bolestným výrazem ve tváři. Nemohla mluvit nešlo to. Otec hned pochopil. " Zlatíčko neboj za 10 minut tam budeme." A opravdu za necelých 10minut auto zastavilo před hřbitovem. " Tatí to je dobrý, já na ples dojdu neměj strach, tady se to asi protáhne, jeď domů. Přijdu jak jsme si domluvily jo?" Rebeka se otočila na podpatku a zamířila k velké vstupní bráně, která byla osvětlena pouze jednou pouliční lampou. "Tak jo, a měj se hezky." Věděl, že se jeho milovaná holčička dnes rozhodně bavit nebude. Sklopil hlavu a odjel zpět domů Stála sama, opuštěná, před místem, které od jisté doby nenáviděla! Připadala si jako malá rozklepaná holčička, která každou chvilku zavolá maminku o pomoc.Rozhlédla se jestli ji nikdo nevidí, dnes by byla ráda jenom s Danielem. Pomalými kroky vešla na to temné,chladné místo. Šla pořád dál a dál dokud se nezastavila u jednoho menšího, mramorového hrobu. Klekla si před něj, zadívala se na písmena a číslice na něm vyryté. Se slzami v očích pomalinku začala číst. "Daniel Pole - narozen: 4.8. 1985 - zemřel: 10.8. 2002." Když dočetla měla už celé rozmazané oči. Praštila pěstí o hrob. "Bože Daniely ty jsi tu teď měl být semnou! Sakra bylo ti pouhých 17 let! Ty jsi ještě neměl odejít!Proč jsi mě tu nechal?Proč jsi doprčic běžel zamnou? Proč? Proč tam muselo jet to blbý auto?!" V pláči se zhroutila vedle Danielova hrobu, ležela tam dívala se na hvězdy, cítila ho vedle sebe, cítila že je tam s ní!....

Seděl na vlastním hrobě, díval se na ni jak tam malátně leží a dívá se na hvězdy. Věděl že tohle je jen a jen jejich chvilka. Rebeka si sedla a zadívala se na něj jako by ho viděla. "Já, já vím že tu jsi Danieli.Ty jsi pořád semnou cítím tě tu." Danielovy se objevily u očí slzy. Seděl, měl pokrčené nohy a na nich opřenou hlavu a plakal, bolest uvnitř něho byla obrovská a ta mu dopomohla. Viděla ho jak tam sedí, jak pláče, byla zmatená. "To není možný", objevil se jí na tváři úsměv. "Danieli." Řekla tak tiše, že se slovo v tichu rozplynulo. Seděl tam, plakal, miluje jí, a milovat vždy bude. Dotkla se ho, pohladila ho po vlasech. Lekl se, otočil se na ni. Ještě pořád seděl na ledovém mramoru, jen zvedl hlavu a nechápavě se na ni podíval. Klečela těsně naproti němu, měla úsměv na tváři. Zvedla ruku a pohladila ho po tváři. "Ale jak?" Nechápal. "Jak je to možný? Já, já jsem mrtvý!" Zadíval se na Rebeku. Dívaly si z očí do očí. Daniel vše pochopil. Tohle byla poslední šance, poslední šance se rozloučit. "Reb!" Zvedl ruku přitáhl si její hlavu ke své a dal jí ten nejkrásnější, nejžhavější, nejdelší polibek. Rebeka mu ho oplatila. Stáli proti sobě, vyděšení z toho co se bude dít, věděli že tohle není na věky. "Miluji tě!" Řekla z plných plic. "Reb, pamatuj si, že budu vždycky s tebou jasný? Miluji tě!". Naposledy ji políbil. Poodstoupil o krůček. Zvedl pravou ruku dlaní k Rebece. Ta udělala totéž. Jakmile se dotkly, začal od toho místa mizet. Stékaly jí slzy, rozplýval se jí, ale co rozpoznala byly pohyby jeho rtů říkaly Miluji tě. Jen tiše odpověděla: "Já tebe taky!" Rukou se stále dotýkal té její. Zvedl druhou a poslal ji pomyslnou pusu, zmizel. Rebeka tam stála s nataženou rukou, pálily jí oči od slz. "Slibuji, že na tebe nikdy nezapomenu." Stál tam a viděl, že se stále dotýkají. Sklopil hlavu. "Slibuji že budu pořád s tebou!"

Další várka..

9. dubna 2007 v 19:08 Victoria Francés
***Tak tady jsou další obrazy,a obrázky od Victorie
zdroj je můj kámoš:-) ***

obrázky4

8. dubna 2007 v 14:36 Gothic obrázky
***Tak tyhle obrázky sem našla,ani nevim kde,ale kdyžtak se moc omlouvám!!!***

















































***Tyhle obrázky úplně miluji***



Smrt...

8. dubna 2007 v 10:51 Básničky
Smrt...



Po tváři padají slzy,

velikeé jsou jako hrách,

co bude dál dozvím se brzy,

zatím je to ve hvězdách.

Po tváři padají slzy,

ve všech je smutek a žal,

co bude dál dozvím se brzy,

teď to ví pouze můj král.

Po tváři padají slzy,

vidím v nich pořád jen stesk,

co bude dál dozvím se brzy,

rychle..páč blíží se blesk.

Po tváři teče jen krev,

kolem mě všichni jen brečí,

proto je tu samí řev..

a já..slyším je naposled...

Dívka na hrázy

8. dubna 2007 v 10:26 Básničky
Dívka na hrázy

Smutná dívka sedí na hrázy
dívá se do vody,
přemýšlí o smrti
však nikdo nestojí o život její..
přemýšlí nad světem,
nad svoji láskou
jak říkal ji naposled.."ty moje krásko"
už je to dávno,
všechno je pryč,
zahodit, smazat, utíkat pryč..
tak tam tak sedí
do vody hledí
vidí tam zlo,stesk,
a jen samou skázu..

Drákula

7. dubna 2007 v 18:46 Bram Stoker

Drákula (kniha)

Drákula (1897) je epistolární román irského autora Brama Stokera a také jméno světově nejznámější postavy upíra.
Drákula má mnoho znaků různých literárních žánrů, např. hororu, gotického románu a invazní literatury. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů. Literární kritici zkoumali mnohá témata v tomto románu, jako např. role žen v viktoriánské společnosti, sexualitu a migraci folkloru. Ačkoli vampíři nejsou původním výtvorem Stokera, měla kniha velký vliv na jejich oblíbenost a také díky tomu bylo pak v průběhu 20. století vytvořeno mnoho divadelních a filmových adaptací tohoto tématu
.
Román Dracula je klasické dílo literárního vampyrismu a první zpracování upírské legendy do románové podoby. Poprvé byl vydán v roce 1897. Je psán formou dopisů, telegramů, deníků a novinových výstřižků. Hlavní hrdina, Jonathan Harker, je britský právník, který odjíždí do Transylvánie za hrabětem Draculou, aby s ním projednal koupi několika domů v Londýně. Ovšem za několik dní zjistí, že s hrabětem není něco v pořádku, například normální šlechtic asi nespí v rakvi na hlíně a podobně, takže ze zámku uprchne zpět do Londýna. Na scénu však vstupují další postavy, Jonathanova snoubenka Mina, její známá Lucy, která je později zupířena a zabita. Dále dr. Seward, jehož chovanec v blázinci je v jakémsi duchovním spojení s Draculou, dva mladí gentlemani, sir Artur Godalming, Lucyin snoubenec, a dobrodruh Quiency Morris. Na doktorovu žádost přijede z Amsterdamu i jeho dlouholetý přítel, postarší dr. Van Helsing, který se vyzná v upírech a jejich zvycích. Právě on řídí odstranění Lucy. I přes veškerou snahu hlavních hrdinů se Dracula do Londýna dostane, jenže nakonec se povede zničit mu rakve s transylvánskou hlínou a on prchá zpět na svůj hrad, kde je zabit…
Dracula byl mnohokrát přepsán i zfilmován, například legendární černobílý a němý film Nosferatu - eine Symphonie des Grauens z roku 1922, kde se Dracula jmenoval hrabě Orlok, aby režisér nemusel platit dědicům za autorská práva. I části Stokerova díla byly požději převzaty do jiných děl, například upírka Mina ve filmu Liga výjimečných, nebo hlavní hrdina filmu Van Helsing. Ty ovšem s původním příběhem nemají nic společného.
Téma románu není zcela fiktivní, postava Draculy totiž vychází z reálné, doložené historické postavy, Jeho Milosti Vlada III. (podle jiných pramenů II. či IV.), knížete Draculy, vojvody Valašského, který si vysloužil přezdívku Ţepeş (čti cepeš = rumunsky Naražeč). Narodil se roku 1431 a zemřel na následky zranění v boji v roce 1476. Své přízvisko získal díky zálibě v popravách narážením na kůl. Tu získal během svého mládí, prožitého na tureckém dvoře. Koluje kolem něj spousta legend, například, že se učil magii od samotného ďábla, že při popravě 20 000 tureckých zajatců pořádal hostinu, že velitele vojsk nechal narážet na zlatý kůl, ale za života z upírství obviněn nebyl. Jeden rumunský archiv ale uchovává dokument datovaný mnoho let po jeho smrti, přesto podepsaný jeho nezaměnitelným podpisem. Tento dokument údajně stvrzují ještě podpisy 15 tehdejších veřejných hodnostářů, kteří před Boží tváří stvrdili, že onu listinu podepsal vlastní rukou z Boží vůle jejich pán vojvoda Vlad. A Draculův hrob v klášteře na ostrově Snagov byl údajně nalezen prázdný.

skvělé obrazy

7. dubna 2007 v 16:22 Victoria Francés
***Tohle je moje moc oblíbená malířka...fascinuje mě,jak se v těch obrazech oběvuje ona sama..nevím proč,ale přijdou mi všechny moc uklidňující..a od srdce..***
***musela jsem je zmenšit,protože byli moc velký,tak se nezlobte..***

obrazy

7. dubna 2007 v 14:37 Vincent van Gogh
***Nevím proč,ale tyhle obrazy mě fascinují..tak se na ně aspoň podívejte,ale udělejte si o nich obrázek sami..***
Vincent van Gogh, který trpěl depresí a spáchal sebevraždu, namaloval v roce 1890 tento obraz muže, který symbolizuje zoufalství a beznaděj pociťovanou v depresi.
*slunečnice*
*čtyři utržené slunečnice*
*noc*
*Arlesianka*
*autoportrét 1*
*autoportrét 2*
*hvězdná noc*
*kavárna v noci*
*olivovníky*
*Vincent van Gogh*

symphonic metal

7. dubna 2007 v 13:49 Symphonic metal

Symphonic metal

Symphonic metal (též symphony metal, melodic metal nebo česky symfonický metal) je označení popisující metalovou hudbu se symfonickými prvky. Symphonic metal nemá žádnou jednoznačnou definici, obvykle se jedná o kombinaci jiného metalového stylu (gothic metal, power metal, death metal.) s operním duchem.

Historie

V polovině 90. let 20. století začaly některé death metalové a gothic metalové skupiny využívat prvků klasické hudby. Tyto počátky symphonic metalu jsou spojovány především se švédskou hudební skupinou Therion, která jako první zapojila symfonický orchestr jako plnohodnotnou součást svého hudebního stylu a odklonila se tak od své předchozí tvorby. V roce 1996 vydávají své nejvíce experientální album Theli, jehož hlavní hudební složkou jsou klávesy a sborový zpěv. Toto album bylo až překvapivě úspěšné.
V tom samém roce vydávají finští Waltari originální album Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C, které je unikátní kombinací death metalu a klaciské hudby.
Roku 1997 přicházejí na metalovou scénu se svými debutovými alby skupiny Nightwish a Within Temptation, jejichž hudba se opírá především o klávesy a schopnosti svých zpěvaček Tarji Turunen (Nightwish) a Sharon den Adel (Within Temptation).
Od této doby začalo fanoušků symphonic metalu i skupin hrajících tento styl hudby rychle přibývat a tento trend trvá dodnes.

Symphonic metalové skupiny

  • Ador Dorath (Česko)
  • Dark Moor (Španělsko)
  • Edenbridge (Nizozemsko)
  • Epica (Nizozemsko)
  • Fairyland (Francie)
  • Haggard(Německo)
  • Interitus (Česko)
  • Lacrimosa (Švýcarsko)
  • Luca Turilli (Itálie)
  • Nightwish (Finsko)
  • Rhapsody of Fire (Itálie) - (dříve Rhapsody)
  • Secret Sphere (Itálie)
  • Therion (Švédsko)
  • Thy Majestie(Itálie)
  • Tristania (Norsko)
  • Victor Smolsi (Bělorusko)
  • Within Temptation (Nizozemsko)
  • Wuthering Heights (Dánsko)

gothic metal

7. dubna 2007 v 13:41 Gothic metal

Počátky (1983-1990)

Počáteční fáze gothic metalu se dá definovat jako gothic rock s metalovými texty. Ačkoli Glenn Danzigova skupina Samhain se v tomto směru také projevila, největší vliv na toto období se přisuzuje kapele Christian Death. Hluboký baryton Rozze Williamse a Valor Kanda, sestupné basové kytary a děsivé synthy udělaly na spoustu následujících kapel velký dojem. Celtic Frost - přestože považována mnohými za původní black metalovou skupinu - také sehrála roli pro svůj "gotický" zvuk.

Dále (1990-současnost)

V devadesátých letech dvacátého století si pár mladých kapel v severní Anglii vypůjčilo zvuk gothic metalu let osmdesátých a spojili jej s pomalým "pohřebním" zpěvem Black Sabbath. Vzniklý styl, nazýván byl gothic doom nebo také gothic death, lze považovat za druhou fázi vývoje tohoto žánru. Skupiny, které se se řadí do tohoto žánru, jsou například Paradise Lost, My Dying Bride a Anathema.
Přestože Skandinávie byla známá spíše pro svůj black a death metal, právě mnohé z těchto skupin se přeorientovaly a začaly hrát více gothic - například Tiamat, Theatre of Tragedy a Lake of Tears. Paradise Lost, Anathema vyžívaly ve svých skladbách ženského hlasu, norští Theatre of Tragedy ale byly první gothic metalovou skupinou se ženou coby kapelnicí (Liv Kristine Espenaes Krul - později nahrazena další zpěvačkou, tentokrát se jmenovala Nell).
I newyorská skupina Type O Negative byla spojena s death metalem a trash metalem přes předchozí kapelu zpěváka/basisty Petera Steela, Carnivore. Charakteristické je pro ní ostré a drzé, avšak vtipné vystupování.
O něco méně tvrdá verze gothic metalu se rozvíjela uprostřed devadesátých let. Tyto skupiny se zaměřily na ženské hlasy, ne nutně operní, a výrazně omezily doom metalové prvky a temné mužské hlasy. Patří sem The Gathering (Nizozemí), Within Temptation (Nizozemí), Lacuna Coil (Itálie) a Lacrimosa (Německo). Některé skupiny také přidávaly elektronické prvky a klasický rock a výsledkem byla lehčí a snesitelnější forma žánru.
Scéna gothického metalu je v současné době velmi rozvinutá v severní Evropě, především ve Finsku.

Pojmy a zařazení

Přestože styl není tolik kontroverzní jako ostatní metalové žánry, je důležité umět rozlišit ty skupiny, které mají jen gothic "image", a ty, které opravdu hrají gothic metal.
Když se například začala rozšiřovat sláva skupiny Marilyn Manson, někteří novináři ji zařadili mezi "gothic rock" a "gothic metal", přestože lze v jejich hudbě nalézt jen velmi málo znaků těchto stylů. Rostoucí popularita industrial rocku v devadesátých letech letech může být označena za hlavní zdroj těchto omylů, protože někteří umělci se inspirovali "gotickým" stylem oblékání podobně jako skutečné gothic metalové skupiny.
Ačkoliv gothic metal - stejně jako většina metalových žánrů - se těžko zařazuje, některé hlavní znaky jsou tyto:
  • texty se zaměřují na abstraktní předměty: víra a Bůh, nebe a peklo, romance, horor, deprese, ztráta blízkých, prázdnota a smrt. Typicky jsou postavy umístěny do prostředí před 20. stoletím, většinou do středověku. Někdy jsou křesťanské, satanistické jsou pouze výjimečně.
  • zpěv: Mužské hlasy jsou buď hluboké tenory, nebo death-metalový chrapot. Ženské hlasy bývají vysoké a operní, ale někdy jsou zpívané v normální stálé tónině a jsou zkombinované s dozvukem efektů.
  • kytary a basy jsou hlavní. Někdy více, někdy méně používají distorsion, stejně jako doom metal. Dále používají bicí (někdy synthetizátory); tempo a zvuk jsou většinou závislé na výkonu zpěváka a konkrétní písni.
Gothic metal má mnoho společného se symphonic metalem. Symfonický metal vznikl koncem devadesátých let 20. století. Na rozdíl od gothic metalu, který je spíše agresivní (podle death metalu), je symphoni metal jednoduší, lehčí a převládají v něm motivy klasické hudby.

Night Sky

7. dubna 2007 v 11:00 | Miloš Pučák |  Básničky
NIGHT SKY

Když sedím pod noční oblohou ,a tvoje rty na moje nemohou,muhu na tebe jen myslet,a na kulatý měsíc hledět.
Prosím lásko vrat se ke mne,nemohu dal,nechci žít s nikym jinym kromě tebe.
Vím ,chci po tobe asi moc,ale nic jineho mi nezbyvá je to moje jediná pomoc.
Jinak zde nemusim byt ,a ani nechci žit,chci te mit pro sebe,jak modre mraky nebe.POsledni veta FOR YOU
I LOVE YOU

slza....bolest

6. dubna 2007 v 21:24 | Miloš Pučák |  Básničky
SLZA.....BOLEST

Je to tak brutalní ,kdyz te bolest ochromi ...srdce mi puká...bolí me ruka...Hraju si se žiletkou kraslim si po rukou..krev mi pomalicku tece,po tvari se slza vlece..

žiletka

6. dubna 2007 v 21:20 | Miloš Pučák |  Básničky
ŽILETKA

Leskne se jako cepel noze působí nepristupne a stroze.Projede mou kuzi jako nic ,chci vetsi bolest chci víc a víc.Ležím v koupelně bíle,vsude spousta krve.Ležím uz nic nevidím,ležím a skoro nic necítím byl jsem uplne na dne ,pomohla mi hodne je to můj poslední den,žiletka mi splnila sen..

útěk

6. dubna 2007 v 21:17 | Miloš Pučák |  Básničky
ÚTĚK

PO schodech do nebe tichounce kračím,ze zdola na me řvou at se racim vratit.Ale ja na zemi nemam uz poslani,proc mysli ,že mi v mém útěku zabraní?Zoufale zadam ,prosim vas puste me,a moje telo pak ulozte do zeme.Nééé nechci uz v tomhle pekle na svete byt .Vrazi mí,prosim vas nechte me jit...

obrázky3

6. dubna 2007 v 21:04 Gothic obrázky
***nevím zdroj,ale strašně se mi líbily..kdyžtak se omlouvám..***